Škola Prapořiště

Sváteční slovo
04.12.11 - Hrajeme si na...
Zítra budeme slavit svátek a připomínat si – sv. Mikuláše. (V kalendáři sice bude až pozítří, ale protože v minulosti počítali naši předkové den od tmy, tedy po západu slunce, zbyl nám tento zvyk – slavit v předvečer.) Sv. Mikuláš je historická postava – Mikuláš z Myry. Především ale je dnes symbolem. Symbolem štědrosti, spravedlnosti, dobroty. Symbolem velkého lidského srdce. V našich krajích tedy bývá „využito“ Mikuláše především k obdarovávání těch nejmenších drobnostmi. A jak jsme si v této tradici zařídili – Mikuláše doprovází anděl a čert. V rámci symboliky nám anděl představuje to čisté, vyšší, tiché, pokorné a všudypřítomné. Milá tvář, krásný zjev, a vždy připravený v pozadí – chránit, bude-li o to požádán. A máme zde i čerta. Křik, rámus, rány, strašení... Nechci zbytečně zdůrazňovat, co by v této symbolice mělo převažovat (ač dnešní realita má nejblíže k popsanému čertovi). Děti si chtějí hrát, a dospělí, co tím dítětem dokázali zůstat, spolu s nimi. A každá hra, i když „jen“ hra na „jako“ – v nás něco zanechává, poučuje, vychovává. Z každé hry si lze něco vzít. Z té „mikulášské“ třeba to – že dobro zvítězilo, čert odtáhl, jeho pytel zůstal prázdný, Mikuláš, „dle zásluh“, obdaroval a anděl to vše jistil... Netřeba říkat, že takto by to bylo hezké a takto by to bylo i výchovné. Věříme přeci tomu, že to dobré nakonec zvítězí... Netlačme si proto příliš do popředí čerta, nevyhrožujme jím dětem dávno předem – a nemalujme si „ty čerty na zeď“. (On si je stejně neodnese – výchova vždy byla především na rodičích...) Nevytvářejme si traumata tohoto druhu (to už je lepší "jedna na zadek"...), nevpouštějme si do domovů příliš toho negativního „z ulice“... Slyšel jsem krásný příběh: V jedné rodině se rodiče domluvili se sousedem, že přijde k nim udělat pořádného čerta. 5. prosince došlo k věci – a soused se opravdu činil. Chrastil, křičel, smrděl... Malý chlapec ale sáhl do police, vzal do ruky křížek a postupoval s ním proti čertovi. Soused – čert vše pochopil a začal ustupovat, až byl zcela vytlačen... Chlapec za čertem zamkl pokoj a obrátil se k mamince s úsměvem a se slovy:“Mami, vidělas?“... Přeji našim dětem, aby takovýto křížek měly (vždy) po ruce. A přeji to nám všem.
Jan Dobiáš, 4. 12. 2011 L.P.

Sváteční slovo