Škola Prapořiště

Prapořiště 100, 345 06

Sváteční slovo
28.11.12 - Neane, ne a nééé...
Poslední dobou se nám sešlo několik představení, která jakoby byla „z jednoho pytle“. Skončí – a nezbude skoro nic... Proč? Začíná mi tam chybět to základní – příběh. Příběh – udělaný profesionálně, ze kterého by nějaký zážitek zůstal ještě po pár dnech... Naopak – je „trendem" se pitvořit, podbízet... Za základ vzít něco osvědčeného, známého, proložit to soutěžemi ala „Dětský den u tesca“, podbarvit písněmi paní Patrasové (víceméně obrazně napsáno). Přidat to, že nemáme ničit přírodu, šišlat... apod. Zabalit to do krabice „interaktivní, výchovné“... Vytratila se nám vystoupení, kde sám příběh, dobře udělaný příběh, dával ponaučení – bez dalších slov... Kde byla vlastní tvorba a nespoléhalo se na to, co sice „frčí“, ale čím je křiven dětský vkus (paní Patrasová je vhodným příkladem...). Naše školní děti dvakrát ročně jezdí do DJKT v Plzni. Už viděly, jak lze a nelze něco dobře či méně dobře ztvárnit a pojmout. Pak už vážně nestačí „žížala chycená na pasece“, opakující se rozcvička a mravokárné poučky... Kde ale brát? Zkusíme se porozhlédnout... Aby to nevypadalo, že jedná se jen o několik posledních vystoupení v naší škole. Podobné je to v MKS ve Kdyni - toho dobrého opravdu pomálu. ( Děti neslyší na „zvučná“ jména, ta jsou jim vesměs ukradená...) Napadá mě i podoba se školně - vzdělávacím procesem, kde školy píší a píší papíry, ve kterých jsou – „lidské, přátelské, hravé, nové, nejnovější...“ apod. Ale jsou to jen slova, na která chce slyšet pouze většina školních inspektorek, a dále možná přání, která zakrývají realitu... Přejme a dopřejme dětem kvalitní umělecké zážitky, vzdělávejme je tím, dejme jim školy, které naučí a současně vychovají pro život v kolektivu. Nekupujme si je ale lacinými a podbízivými pořady, povrchní zábavou nebo co „nejpřátelštějšími“ školními řády... jd 28. 11. 2012 L.P.

Sváteční slovo

n_164.jpg
n_129.jpg
n_48.JPG
n_399.jpg
n_296.jpg
n_69.jpg
n_299.jpg