Škola Prapořiště

Sváteční slovo
08.01.10 - Jak správně proškrtnout a nepřeškrtnout se...
Motto : ...Pacient nečekaně zemřel. Jak je to možné??? Dokumentace je řádně vedena...
...Nedávno mi jedna učitelka, kolegyně, řekla – proč odešla ze školství. Tou poslední kapkou bylo – když ji paní ředitelka nechala přepsat třídní knihu z důvodu – že proškrtávala zprava doleva (nebo naopak...) – než bylo „v normách“. (Mimochodem – velmi šikovná angličtinářka, která ve školství byla jen proto, že bavila ji práce s dětmi...) Možná se to zdá jako drobnost, ale bohužel, z těchto drobností se skládá dnešní kontrola a hodnocení škol... Paní ředitelka zřejmě chtěla hodnocení dobré – a tak jednala, jak jednala. (A zřejmě si poté na uvolněné místo vzala toho, kdo dokáže proškrtávat jediným správným způsobem a nereptá u toho...) Zažil jsem, a je to již několik let, pana inspektora, který při kontrole školy trávil čas ve třídě, u dětí a s dětmi. Mně jen suše oznámil – nechte si ty vaše papíry – a dál se věnoval dětem. ( Jednalo se o staršího inspektora, v důchodovém věku, který zaskakoval za nemocného kolegu...) Byl to člověk, který mnoho let sám učil, který, jak sám říkal, již za dveřmi budovy pozná, co ho ve škole čeká. A zřejmě nepostupoval podle platných pokynů pro kontroly, nebo je již mnoho let nečetl...
Dnes „se řeší“, zda proškrtávat zleva či zprava, zda zápisní lístek je přihláškou, či přihláška je zápisním lístkem... apod., apod. Přibývá dokumentace, školy se hodnotí „na dálku“ podle toho, jak kvalitní „papírový materiál“ předloží... A tak si občas vzpomenu na zmiňovaného pana inspektora – a spolu s ním na to, zda nebylo by lepší energii, které se vynakládá čím dál více na všechny ty plány, neplány, hodnocení, navrhování, sebehodnocení, autohodnocení, motohodnocení, kolohodnocení...na rovnání všech těch šanonů a desek s dokumentací...zda nebylo by lepší tuto energii věnovat dětem, kterým je škola určena především...

Docela mi se zkušeností vlastní i zmíněné kolegyně koresponduje úryvek ze hry Divadla Járy Cimrmana... : „ Tak vám jdu zase ve středu k magistru Boučkovi na šachy. Zazvoním, otevře bytná, a já se ptám, zda je pan magistr doma. Není. Odešel na procházku. Vrátím ze za půl hodiny, zazvoním, otevře mi zase ta bytná, a já se ptám, zda je ještě pan magistr na procházce. ... Ano. No řekněte, je tohle normální ?“  J. Dobiáš

Sváteční slovo